Mléko nově poputuje do Madety

Zemědělské družstvo Krásná Hora vzniklo v roce 1956 na rozloze 1700 hektarů. Dnes hospodaří na 5200 hektarech půdy a má přes 180 zaměstnanců. Současný zemědělský podnik vznikl sloučením několika družstev a farem. Naposledy přibylo v roce 2014 středisko Haklovy Dvory v Českých Budějovicích, které do té doby provozovala Jihočeská univerzita. Na intenzivní spolupráci s výzkumnými ústavy a školami – především Jihočeskou univerzitou a Českou zemědělskou univerzitou v Praze, se družstvo zaměřuje cíleně a dlouhodobě. Jihočeská univerzita pronajala své budovy v Haklových Dvorech a družstvo zde získalo 700 hektarů půdy, která není v tak kopcovité krajině jako v Povltaví a je výhodné tam pěstovat krmné plodiny pro hospodářská zvířata, která podnik chová v ostatních provozech. Družstvo má 4000 kusů skotu, z toho 1500 dojnic a 400 kusů masného skotu především plemene Blonde d´Aquitaine. Plavý aquitánský skot původem z Francie patří k ušlechtilým plemenům masného skotu, chová se ve Spojených státech, Argentině, Brazílii nebo Austrálii, u nás tak časté není. Přitom má velmi kvalitní maso.

Základní výrobní jednotkou je jako všude v zemědělství půda a prioritou dojený skot a výroba mléka. Toho tu ročně vyprodukují 15 milionů litrů. Největším odběratelem byl dlouhodobě výrobce sýrů v Sedlčanech prostřednictvím Mlékařského hospodářského družstva Střední Čechy. Jenže francouzští majitelé loni výrobu v Sedlčanech zrušili a přesunuli ji do Hesova na Vysočině. Od té doby se mléko z provozů Krásné Hory vozilo 140 kilometrů daleko. Úplně nejčerstvější novinkou je ale změna. Vedení družstva se právě dohodlo na odběru mléka s jihočeskou Madetou, která otevírá novou sýrárnu v Plané nad Lužnicí.

Z bioplynových stanic mají užitek i obce

Z 5200 hektarů půdy je 3563 ha půdy orné a přes 1600 hektarů tvoří trvalé travní porosty. Na orné půdě se pěstuje pšenice, ječmen, žito, kukuřice a vrátil se i oves. „Hlavní plodinou je kukuřice, ta se pěstuje na 800 hektarech. Část je zrnová a zbytek na siláž jako krmivo pro zvířata a také do bioplynových stanic, které družstvo provozuje dvě. Od roku 2008 v Krásné Hoře a od roku 2010 v Petrovicích,“ popisuje ekonom a místopředseda představenstva družstva Marek Kadeřábek.

Hlavním vstupem do bioplynek je kejda, dále travní senáž a kukuřičná siláž. Boom bioplynových stanic před zhruba patnácti lety narážel mnohde na odpor. Lidé se báli hlavně zápachu. „Pokud je proces uvnitř bioplynky dobře technologicky zvládnutý, tak bioplynová stanice zdrojem žádného zápachu není. A co bioplynkou projde a vyváží se, to taky nesmrdí. Doba zdržení vstupního materiálu ve fermentoru je 60 až 65 dnů při teplotě 40 až 41 stupňů Celsia. Tato teplota zničí téměř všechna semena plevelů a s hnojivem si pak už plevel nezavážíme na pole. Vzniklý separát je spolu s drcenou slámou a vápencem používán jako podestýlka, která je příznivá pro zdravotní stav zvířat, protože se teplem zničí i mikroorganismy. Hlavním produktem bioplynových stanic je samozřejmě elektřina. Tu družstvo částečně spotřebovává samo a zbytek se prodává do sítě.

„S vodou ohřátou v bioplynce vytápíme v Krásné Hoře celý vlastní areál včetně kulturního domu. V létě se částečně tímto teplem suší obilí. V Petrovicích teplo dodáváme odbočkou na pilu, kde slouží k sušení dřeva. V Petrovicích bioplynová stanice navíc vytápí kulturní dům a sportovní halu,“ pokračuje Marek Kadeřábek. Úzká spolupráce s obcí probíhá už léta v Petrovicích a stejné je to i v Krásné Hoře.

Travnaté porosty, kterých družstvo vlastní 1654 hektarů, představují hlavně pastviny a louky, z nichž se sklízí seno. „Bohužel je sucho. První letošní seče opět nebudou v potřebné kvalitě pro dojnice, a to se táhne už od roku 2015,“ říká Marek Kadeřábek. Deště posledních dnů i tady uvítali jako požehnání. Dlouhodobý deficit vody to ale neřeší. A co zemědělská technika? „Ta může hodně pomoci, ale je fakt, že čím je modernější, tím je dražší a i poruchovější a bohužel už nemáme šanci si tuto techniku sami opravit, tak jako třeba staré Zetory,“ přidává poznatek.

České maso k českým zákazníkům

Letos se v přízemí administrativní budovy družstva v Krásné Hoře otevřela podniková prodejna, která vždy v poslední pracovní den před víkendem od 14 do 18 hodin nabízí hovězí a vepřové maso.

„S myšlenkou na zřízení vlastní prodejny jsme si pohrávali dva roky. Loni touto dobou jsme zřídili bourárnu, kde se napřed zpracovávalo maso pro potřeby vlastní jídelny. Ta během loňského roku vařila denně 490 obědů, z toho 40 procent pro příchozí a 60 procent pro současné a i bývalé zaměstnance, kteří mají u nás nadále zvýhodnění. Obědy se vozí také do střediska v Petrovicích. Hovězí máme vlastní, prodáváme ho naporcované a vakuově balené, stejně jako vepřové, které nakupujeme v Kosově Hoře. Naše hovězí je z mladých kusů, deset dní vyzrálé, než jde do prodeje. To zákazník pozná na kvalitě. Za odpoledne v prodejně obsloužíme kolem 80 zákazníků. Nejnovějším rozšířením je výrobna vařených výrobků, kde se vyrábějí jitrnice, jelita nebo tlačenka. To je ale zimní záležitost, před čarodějnicemi jsme zkusili nabídnout lokální uzeniny od řezníka z regionu a ty chceme prodávat i přes léto,“ zmiňuje místopředseda družstva poslední novinky.

„Nemáme tady v České republice vlastního už skoro nic. Ani banky, ani obchody a vlastních potravin stále méně. My usilujeme o to, aby se k zákazníkovi dostaly české výrobky. Není pravda, že bychom byli neschopní vyrobit levnější máslo než ve starých členských zemích Evropské unie. Své výrobce ale tyto země zvýhodňují řadou národních dotací a podpor. Když jsme v roce 2004 do Evropské unie vstupovali, nepřijímali nás s tím, abychom vyráběli, ale naopak proto, aby v nově přistupujících zemích získaly staré země EU odbytiště svých výrobků. To je dnes zcela zřetelné,“ konstatuje Marek Kadeřábek.

Boj o větší soběstačnost začíná

Předseda Jiří Zelenka zkušenosti a pocity českých zemědělců shrnul. „Každý stát by se měl starat, aby byl co nejméně závislý na druhých. Vyčítám všem našim porevolučním ministrům, co s naším trhem udělali. Západní Evropa má přebytky potravin a potřebuje je vyvážet. My jsme dopustili, že 95 procent obchodních firem u nás je v rukou zahraničních firem. Podívejte se do Maďarska. Tam prostě nařídili, že v marketech bude 80 procent maďarských výrobků. Evropská unie samozřejmě řve, ale Orbánovi je to jedno. Začalo to už dvojí kvalitou potravin. Vždyť je to nestoudnost,“ říká předseda družstva.

„V současné době se mluví o tom, že markety zdraží potraviny, ale nám hrozí, že výkupní cena mléka půjde až o korunu dolů, přitom náklady rostou. Jak se ale říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Současná koronavirová krize zablokovala hranice a najednou se mluví o tom, že by měl být český národ soběstačný. Teď je ve sněmovně ve třetím čtení zákon o potravinách. Tam se svede boj o to, co bude napříště český výrobek. Nemělo by platit, že se sem doveze maso z ciziny, tady se rozčtvrtí a tím se stane českým výrobkem. V návrhu je, že by v marketech mělo být minimálně 55 procent české produkce a tento podíl by se měl každý rok zvyšovat. To by měla řešit novela zákona o významné tržní síle. Musíme si ale na rovinu říct, že to mohou regulovat i sami zákazníci, kdyby nakupovali české výrobky. Ale tady spíš vidíme, že když v Polsku teď přerostla tříkilová kuřata a vyvezou je sem za 12 korun za kilo, tak to lidi skoupí,“ posteskl si předseda.

„Zemědělská politika by se měla změnit, máme už jen 40 procent svých prasat, masokombináty si sem radši dovezou levnější dotované půlky prasat z ciziny. Zákon o významné tržní síle by potřeboval novelu stejně jako zákon o půdě, který by měl zakotvit zákaz toho, aby si českou půdu mohli kupovat cizinci. Na půdu by měl mít právo ten, kdo na ní skutečně hospodaří. Ale tady se na všechno používá evropské zaklínadlo volného trhu. Komu to ale prospívá? My jsme byli do roku 1990 ve všem kromě jižního ovoce soběstační. Teď už nemáme ani vlastní zeleninu a ta letos vylétne šíleně, protože ji dovážíme hlavně ze Španělska, kam nyní v koronavirové krizi nesmí brigádníci na sklizeň a velká část produkce tam může zůstat nesklizená. Proto teď stojí kilo paprik 80 korun a výhledově to má být až 170 korun za kilo,“ pokračuje předseda s tím, že objem zemědělské produkce přepočtený na stálé ceny je u nás už menší než za první republiky.

„Naši lidé i v této době pracují naplno. Musím říct, že obdivuju ženy v naší živočišné výrobě. Když začala koronovirová krize, mohly si vzít ošetřování člena rodiny a zůstat s dětmi doma. Ale neudělaly to, protože se starají o živá zvířata. Tady v Krásné Hoře se musí krávy dvakrát a v Petrovicích dokonce třikrát denně podojit. Zvířata nepočkají. Měli jsme už připravený krizový rozpis techniků, že nastoupíme k dojení, ale na ten díky vstřícnosti našich zaměstnanců nedošlo. Za to jim musím moc poděkovat, stejně jako lidem v kuchyni a všem ostatním,“ uzavřel předseda představenstva Jiří Zelenka.

Za shlédnutí určitě stojí tabulka Agrární komory ČR v příloze – produkty českého zemědělství v historickém srovnání. Jak je patrné, úbytky české produkce kompenzují nárůsty v jiných zemích EU.