Každoročně slýcháme, jak jsou nízké výnosy obilí, i když je skutečnost mnohdy jiná. Poslední aktuální stížnost zněla, že pomrzly jahody. Na trhu však bylo letos jahod ve srovnání s minulým rokem nadbytek a ceny byly srovnatelné.

Domnívám se, že to je takový rituální taneček. Čím víc budeme „plakat,“ tím větší pravděpodobnost, že dostaneme něco navíc.

Je pravda, že zemědělství má velkou závislost na klimatických podmínkách. Vždy platilo, že toto bral dobrý zemědělec v úvahu a vytvářel si jak finanční, tak hmotnou rezervu na rok neúrody. Dnes se na to zapomíná. Proč taky ne? Vždyť stát (daňový poplatník) pomůže, jen musíme hodně křičet. Pan ministr má teď ucho nakloněno, vždyť preference jeho strany KDU-ČSL se blízí k nule.

Jižní Morava má hodně zemědělců, tak se jejich hlas musí vyslyšet, aby ministrova strana měla vůbec nějaké voliče.
Za nehoráznost považuji, že není spotřební daň na tichá vína. Čistě vylobbovaná záležitost. Malý panák rumu nebo půllistr desítky piva má méně alkoholu než běžná dvojka vína. Místo abychom zdanili alkohol jako takový, protože je jednoznačně prokazatelné, že škodí zdraví i v malém množství, raději snížíme valorizaci důchodů. Jen proto, abychom neztratili u vinařů další hlasy pro svoji stranu. Argumentů se vymyslí mnoho, většinou směšných.

Paradoxní na tom je, že na neexistenci spotřební daně na víno vydělají dovozci převážně málo kvalitních vín. A abychom dostali do rozpočtu více peněz, raději zdražíme poplatky na rozhlas a televizi, aniž bychom zkoumali, zda se v těchto organizacích neplýtvá, a na vysoké úrovni podržíme i ceny energií. Na stejně vysoké nebo podstatně i vyšší, než mají bohaté státy.

Nějak jsme zapomněli, že průměrné platy v těchto státech, jsou dvakrát až třikrát vyšší než naše.