Dovolte mi, abych vám přátelé připomněla moje a určitě i vaše mládí. Chodila jsem na zábavy, na bigbít  a nebylo jedné tancovačky, aby se někdo nepokusil o nějakou formu harašení, namlouvání, obtěžování a někdy to prostě i natvrdo vybalil, že by si tedy dal… Jak řekl Karel Schwarzenberg – je normální, že se chlap snaží dostat ženskou do postele. Tak to bývalo a tak to je. Má to jenom jeden háček. Ten někdo nesmí být mediálně známý. Nesmí to hnát za hranu a ta ženská nesmí být slepice.

Pepa z Horní dolní asi problém s obtěžováním mít nebude, i kdyby po zadku plácal Mařenku každý den. A Mařenka možná bude ráda, normální ženská. A nakonec i okolnosti nemusí být vždy takové, jak to líčí oběti. Skutečných obětí sexuálního násilí je mi neskutečně líto. Na druhou stranu jsme ale u naznačených obvinění nebyli a tak trochu mi to zavání oním známým „zloděj křičí – chyťte zlodějě“. Opravdové oběti by měly sexuální násilí hlásit, nedělají to. Je to těžké. Co je ale dnes lehké? Navíc je celý svět naruby, nebaví mě to.

Vzpomínám na kausu a lynčování jednoho z nejznámějších a nejlepších českých fotografů Antonína Kratochvíla, kontroverzního a vymykajícího se ze všech klišé. Obvinění dvou kolegyň, že se k nim choval hrubě a násilně, tedy obtěžování, a i když mu nikdo žádné znásilnění nepřipisoval, roztočilo taky náramně mediální kola. Byl lynčován a vláčen tiskem i médii, dokonale pošpiněn, v jeho fotografiích byli ale vždy lidé a zlý a nespravedlivý svět kolem.

Nikdy se mu nic nedokázalo, přesto se vše posouvalo v „chytrých “ diskuzích až ke znásilnění, a tak se z něho násilník v očích druhých stal. Nebránil se, slovo proti slovu, tak to je. S onou nespravedlností, kterou nacházel a umělecky viděl ve svých fotografiích, se vnitřně potýká dodnes, dostihla ho taky. Smutné.

Feri se bránit bude, nakonec je to právník. Nevím, jak dalece mu to pomůže. Já k tomu dodám asi jediné.
Jsem ráda, že nejsem chlap…