Pravda, asi by bylo nejlepší na předávání nechodit, nefotografovat se následně, ale to možná ví student až teď. Přesto s ním velice souzním.
Když mi bylo kolem dvaceti let, šla jsem domů z práce přes strakonický most a tam se právě konala jakási akce, nevím už, snad osvobození nebo něco takového. Vstoupila jsem na kraj mostu a slyším českou hymnu. Uctivě stojím a naslouchám. Začne ruská hymna. Všichni stojí a já jdu. Prošla jsem mezi kamennými lidmi, kteří jenom nevěřícně zírali na holku, která si to šlapala mezi nimi. Nebudu uctívat hymnu národa, který nás okupoval. Stejně tak bych nikdy nejela k Husákovi na hrad ani pro Řád zlaté vařečky, natož mu podat ruku. Byla to drzost? Byla to odvaha a statečnost? Nevím, ale byla to rozhodně zvednutá mladá hlava a pohybem vyjádřený odpor.
Mládí má své hříchy a ty by se mohly i trochu tolerovat. Jak se říká ve známé filmové pohádce: Je to rebel!!! Politici mají snad i za povinnost podávat si ruce s nepřáteli, občané nemusí. A to je štěstí.