V pozadí brutálního růstu cen elektrické energie stojí Evropská energetická burza v Lipsku (European Energy Exchange – EEE). Tato instituce nám stanovuje tržní cenu u nás vyrobené elektrické energie. Ta cena je mnohonásobně vyšší, nežli cena v našich jaderných elektrárnách vyrobené elektrické energie. Proč? Především proto, že jsou do ní promítnuty vysoké ceny elektrické energie vyráběné v německých tepelných elektrárnách, které využívají pro výrobu páry drahý zemní plyn, a rovněž vysoké ceny elektřiny vyráběné obnovitelnými, ale nestabilními zdroji jako jsou větrné, solární a vodní elektrárny.

Spolek pro dostavbu jaderné elektrárny Temelín navrhuje, aby na lipské burze byly obchodovány jen přebytky u nás vyrobené elektrické energie a české podniky a domácnosti by za elektrickou energii platily stejně jako dřív výrobní , resp.distribuční cenu našich elektráren. Někteří ekonomové zastávají názor, že by se po vzoru Velké Británie vysoké zisky elektráren zdanily a tyto peníze byly využity pro podporu podniků a domácností ohrožených brutálními cenami elektřiny stanovenými na EEE. To je samozřejmě administrativně náročnější řešení, neboť musí existovat kritéria pro to, kdo pomoc získá a kdo na ni nemá nárok.
Další experti zastávají názor, že nejlepším řešením energetické krize by bylo z EEE prostě vystoupit. Čeští producenti elektřiny vstoupili na burzu dobrovolně a nic nebrání tomu, aby z burzy vystoupili. Na tom však nemá zájem ani stát, ani drobní akcionáři, především ČEZ. Z vysoké ceny elektřiny stanovené na německé burze má vysoký daňový příjem stát i svůj extrémní příjem drobní akcionáři ve formě podílu na zisk vyjádřeného dividendou.

Brutální ceny elektrické energie, plynu a pohonných hmot tvoří základ primární nákladové inflace, neboť vstupují jako extrémní položky do cenových kalkulací všeho zboží. K této inflaci se připojuje inflace sekundární, spontánní, kdy všichni prodejci zboží zvedají své marže a tím ceny, často vysoce nad nutnost pokrytí nákladové inflace. Rostou tak ceny především toho zboží, které spotřebitel musí koupit za každou cenu – základních potravin a komodit, například pohonných hmot. Inflace tak postihuje nekontrolovatelně celý trh.

Vláda, na rozdíl od vlád sousedních zemí i některých západních zemí EU, nečiní nic, nebo jen málo, aby zmírnila dopady strašné inflace – mám na mysli pětitisícové žebračenky, a aby domácnostem i firmám usnadnila přežití energetické krize.

Letní čas je časem dovolených. Lidé se snaží zapomenout na problémy stávající a vůbec neřeší problémy budoucí. Skryté společenské napětí však narůstá s tím, jak v důsledku drahých energií i pohonných hmot rostou inflační ceny všeho zboží. Nedojde-li k urychlenému efektivnímu řešení stávající energetické krize, může na podzim dojít k závažnému narušení sociálního smíru. A to si snad nikdo z nás nepřeje.

Václav Makrlík
(autor je absolvent Vysoké školy ekonomické, působil v manažerských a diplomatických pozicích, v důchodu žije v jižních Čechách)