Neuctivá slova novináři odvážně adresují Trumpovi, Ficovi anebo novému gruzínskému prezidentovi Michailu Kavelašvilimu, který spolu s tamní vládou netouží po Evropské unii a s Ruskem udržuje jakés takés vztahy. O něm si pořád čteme dehonestující komentáře, že to je „jenom fotbalista“ (i Manchesteru…). Rozuměj, mozek má ve stehně. Zatímco když náš hokejista Dominik Hašek plive na ruské sportovce, kteří za válku na Ukrajině nemůžou, to je borec! 
O Moldávii se dočítáme, že tam má před podzimními parlamentními volbami proruská vládní strana mohutnou pozici. Česká média bijí na poplach! V Rumunsku soudní cestou zabránili nástupu prezidenta Călina Georgesca – kritika NATO a Evropské unie. Podporuje ho tam ale přes 50 procent lidí! Volby se v Rumunsku budou opakovat, snaha je nepustit Georgesca vůbec ke kandidatuře. Co kdyby zase vyhrál? Česká média se tedy činí – viz dnešní titulek z Novinek: Proč si chtějí Rumuni zvolit za prezidenta populistu a ukrajinofoba.
Naše malá zemička uprostřed Evropy a její novinářská mainstreamová flotila se snaží dobře poradit Slovákům, Maďarům, Rumunům, Gruzíncům, Moldavanům, už i Američanům – a oni pořád nic! Jedou si, naivové, svoji vlnu, a „venkov“ a „lidi práce“ jim tam válcují ve volbách intelektuály z kaváren velkoměst.
Předvolební průzkumy u nás naznačují, že bychom mohli nabrat stejný trend. Takže buď se podaří „nositele nebezpečí“ do podzimu kriminalizovat či skandalizovat, nebo tu možná bude po volbách taky menšina demonstrovat. Pro mě za mě, ať si každý demonstruje za svůj názor, když má chuť, ale proti čemu se demonstruje po svobodných volbách? Proti demokracii? 
Není divu, že v některých státech volí kritiky Evropské unie. Ta se buď z přebujelého byrokratického a elitářského molochu musí změnit, nebo nemá tak jako tak perspektivu. I kdyby utahovala opratě sebevíc.
Vždyť kam jsme to dopracovali my? Tradiční český průmysl už téměř není v českých rukou. Potravinová soběstačnost v háji. A kdo není slepý, musí vidět, že kdykoliv česká vláda přidá důchodcům nebo se zvyšují platy, okamžitě se zdraží v zahraničních obchodních řetězcích a tyto peníze tudíž „odvedeme“ taky do ciziny. Chorvaty už to naštvalo a vyhlásili bojkot drahých zahraničních supermarketů. Jenže co zbývá nám?
Malé české obchodníky, kteří se s nadšením pustili v devadesátkách do díla, politici samospráv v omámení zahraničními obchodními zónami zničili. Mnohde tím umrtvili centra měst, lidé už tam nepulsují. Tím se nepotkávají a nebaví se spolu. Mohl by to být cíl, kdyby tu ale nepřekážely sociální sítě, kde si každý píše, co se mu zlíbí. Dokud ho nevypnou.
U nás drobný obchod nahradily vietnamské večerky. Tamní obchodníci ale nakupují zboží právě v supermarketech a s mírnou přirážkou nám ho prodávají i o svátcích, kdy jsme velké markety přinutili politickým rozhodnutím zavřít, nebo v místech, kam se jim kvůli netučnému výdělku nechce. Díky za Vietnamce, ale česká alternativa k bojkotu zahraničních marketů to bohužel není. Tou jsou snad družstevní Jednoty, které ještě za ne moc valného zájmu obcí žijí. „No co, když tu nebude Jednota, lidi si dojedou autem do města,“ říkají někteří starostové.
No co, nějak si žijeme a tomu, co na nás ráno vychrlí hlavní média, stejně věří jen málokdo.