Jak byste zhodnotil uplynulou sezonu v porovnání s těmi předchozími? Zařadila se opět mezi ty úspěšné?

Musím říct, že jsme si sami výsledkově v minulých sezonách nasadili laťku hodně vysoko. Přesto ale i tuto poslední zimní sezonu musíme hodnotit jako velmi úspěšnou. A to jak výsledkově, tak i stabilní členskou základnou. V průběhu letní přípravy se nám v oddíle vytvořily dvě početně i výkonnostně silné tréninkové skupiny, což považuji za velmi důležité. Vytvořila se kamarádská parta, a i přes dřinu v tréninku to byla především zábava. Nejvíc se to ukázalo při závodech, kdy si všichni vzájemně fandili a podporovali se. Velký dík za tuto pozitivní atmosféru samozřejmě patří trenérům, kteří na ní mají obrovský podíl. Jsem moc rád, že tato atmosféra se překlopila také do výborných výkonů a výsledků během zimní sezony. Podařilo se nám také obnovit rozhodcovské licence i vyškolit nové rozhodčí a rozhodčí specialisty lyžařských závodů. Také trenérské zajištění tréninků a závodů se stabilizovalo, a kromě vyškolených trenérů pomáhali také dobrovolní rodiče. Velmi specifickou a důležitou roli v tréninkové přípravě hrál v kategorii žactva Vašek Půbal, který především v zimních měsících dokázal předávat své obrovské trenérské zkušenosti nejen svému synovi Davidovi, ale i ostatním. Na úspěšných výsledcích má také velký podíl vedoucí trenér sportovního střediska Ski klubu Strakonice Jan Melichar.

Kolika závodů se vaši svěřenci zúčastnili? A byly některé zrušeny, například kvůli počasí nebo jiným okolnostem?

Letos nám zima celkem přála, a tak byly v letošní sezoně zrušeny pouze dva krajské závody, shodou okolností první a poslední, oba pro nedostatek kvalitního sněhu. Také druhý krajský závod se ještě nemohl uskutečnit, ale vzhledem k tomu, že šlo o nominační závod na Zimní olympiádu dětí a mládeže, byl nakonec přeložen do německého zimního střediska Arbersee pod Velkým Javorem. Jinak všechny ostatní krajské i celostátní závody se uskutečnily podle termínové listiny. Pro náš oddíl byla letošní novinkou organizace dvou krajských závodů v běhu na lyžích. K již tradičnímu závodu O pohár starosty Kubovy Hutě, který se jel klasicky, jsme přidali druhý závod v týmovém sprintu dvojic volnou technikou. Chtěli jsme se vrátit k tradici kdysi pořádaných Boubínských štafet, které strakonický oddíl pořádal v minulém století na běžeckých tratích na Kubově Huti. Vzhledem k množství přírodního sněhu jsme oba závody pořádali v lyžařském areálu Vodník u Vimperka a za sebe musím říct, že jsme je sportovně i organizátorsky zvládli na jedničku.

Kterých dosažených výsledků si ceníte nejvíce a proč?

Samozřejmě asi všech medailí z celostátních závodů, včetně mistrovství České republiky. Vzhledem k tomu, že v letošní zimě se konala Zimní olympiáda dětí a mládeže a Silvii Půbalové se podařilo přivézt bronzovou medaili ze závodu volnou technikou, tak bylo o závod a o radost víc. ZODM je takovým specifickým závodem, který pořádají jednotlivé kraje a závodí na ní vybraní závodníci místně příslušní dle kraje svého bydliště. A protože v každém ročníku mohou závodit pouze dva závodníci, v některých ročnících je už nominace na olympiádu dost natlačená a některé výborné závodnice z našeho oddílu se tak na olympiádu nemohly podívat. Naopak například Prahu reprezentoval Jakub Šoula, který jinak po celý rok závodí za Ski klub Strakonice. Na severní Moravě tak nakonec závodili 3 lyžaři z našeho oddílu, kromě výše jmenovaných také Viktor Jirouš, a věřím, že to pro ně byl obrovský zážitek. Vždyť mnoho současných reprezentantů začínalo právě úspěchem na ZODM. Na MČR pak zazářila Viktorie Šímová bronzovou medailí v závodě norský sprint klasickou technikou. Bylo vidět, že závod Viktorce sedl a už v kvalifikaci zaujala 6. místem. Ještě lépe si vedla v rozjížďkách s hromadným startem šestice závodnic. V obou obsadila 3. místo a zcela po zásluze tak získala bronzovou medaili. Také mladší žactvo přivezlo medaili, tentokrát stříbrnou, z jediného celostátního závodu zásluhou Lucie Půbalové, která v průběhu sezony laborovala s nemocí, ale na ten nejdůležitější závod sezony se dokázala připravit a uspět. Mně osobně však nejvíce utkvěl v paměti závod Silvie Půbalové v norském sprintu volně na prvním Českém poháru, kdy suverénně vyhrála kvalifikaci a pak i první rozjížďku. Teprve ve finálové rozjížďce v poslední zatáčce díky kontaktu se soupeřkou nevyhrála a doběhla na druhém místě. Ukázala tak hned na začátku sezony, že především v bruslení bude patřit k nejlepším v ČR, což také v dalších závodech potvrdila. Ze všech důležitých závodů se nám tak povedlo dovézt medaili, což je super.

Kdo z vašich závodníků podle vás udělal během sezony největší pokrok?

Kromě již zmíněných jmen mě nejvíce zaujal svými výsledky Eduard Zach, který závodí v kategorii staršího žactva prvním rokem. Na všech celostátních závodech dokázal dojet do nejlepší desítky závodníků jeho ročníku a ukázal tak velmi stabilní výkony na vysoké úrovni. Škoda neúčasti na nejdůležitějším závodě sezony, MČR, kam nemohl odjet pro nemoc. Svými výkony a hlavně přístupem k tréninku i běžeckému lyžování celkově mě potěšil Viktor Jirouš. Nejen výsledky na krajských i celostátních závodech, ale především úspěšná nominace a následná účast na ZODM byla určitě velkým zážitkem a velkou odměnou. Velký lyžařský pokrok také udělali Orlíci, tedy kategorie lyžařské přípravky. Zde nechci jmenovitě nikoho vyzdvihnout za výsledky, ale potěšil mě pohled na výsledkové listiny, kde jak mezi děvčaty, tak i mezi chlapci závodnice a závodníci našeho oddílu tvořili více než polovinu startujících a objevovali se také na čelních místech.

Došlo v průběhu sezony k nějaké změně ve složení členské základny? Přibyli noví členové, nebo se naopak někdo rozhodl skončit?

Členská základna Ski klubu Strakonice je stabilní. Je to nezbytná podmínka úspěšných výsledků, protože běh na lyžích je technicky velmi náročná disciplína a výchova lyžaře-běžce tak trvá několik let. Získat cit pro odraz, cit pro skluz a další technické dovednosti prostě chce určitý čas. Samozřejmě se členská základna mění přirozenou cestou, závodníci po 15. roku věku přecházejí do dalších článků výchovy sportovně talentované mládeže, např. na sportovní gymnázium do Vimperka, se kterým již několik let úspěšně spolupracujeme a předali jsme do jejich péče několik závodníků. Příkladem je Jakub Šíma, který je úspěšný v kategorii dorostu i v barvách vimperského klubu. Nebo Tadeáš Němejc a další. Letos by měli přibýt opět další, především děvčata. Nechci ale zatím předbíhat, přijímací řízení na střední školy ještě neskončilo… Jinak se snažíme celoročním náborem přijímat hlavně nejmladší adepty běžeckého lyžování ve věku 5 až 7 let do lyžařské přípravky, kterou zaměřujeme na všestrannou tělesnou přípravu a závody jsou v této věkové kategorii vítaným zpestřením celoroční přípravy a v žádném případě v tomto věku netlačíme na výkony a výsledky. Důležitá je především zábava a vytváření správných návyků do dalších let sportovního tréninku. Mohu tak pozvat všechny případné zájemce o jeden z nejzdravějších sportů, aby se přišli nezávazně podívat na některý z tréninků a po čase uvidí, zda je aktivita ve Ski klubu Strakonice bude naplňovat. Kontakty najdou na našich webových stránkách.

Jak se vám daří držet krok s konkurencí klubů, které mají snazší přístup ke sněhu a tréninkovým podmínkám?

Asi nejlepším důkazem je umístění naší stěžejní věkové skupiny, tj. staršího žactva, v celostátním žebříčku družstev, kde se Ski klub Strakonice letos dokázal dostat na historicky nejlepší sedmé místo a byl suverénně nejlepším oddílem z jihu Čech. V konkurenci nejlepších týmů a oddílů z celé republiky, které mají nesrovnatelně lepší sněhové podmínky než my ve Strakonicích, to považuji za malý zázrak. Nedostatek sněhu ve Strakonicích v zimních měsících nás nutí k dojíždění za sněhem. Tady je pro nás stěžejní úzká spolupráce s Fischer Ski Šumava Vimperk a možnost trénování, závodění a v posledních letech i pořádání závodů v jejich domovském lyžařském areálu Vodník. V podstatě je to jediné místo v jižních Čechách, které je v zimě zasněžované technickým sněhem a kde jsou upravovány lyžařské stopy pro běh na lyžích. Snažíme se také nejlepší závodníky připravovat na začátku zimní sezony na zahraničních lyžařských kempech, které organizujeme v italském Livignu či slovinské Planici. Pro úspěch v zimní sezoně je to nezbytnost. A vzhledem k absolutnímu nedostatku sněhu v zimě klademe velký důraz na celoroční přípravu a někdy je třeba potřebné lyžařské kilometry dohánět na kolečkových lyžích. A tady bychom potřebovali podporu města pro zajištění suché přípravy. V plánu je rekonstrukce sportovního areálu Na Sídlišti včetně inline dráhy a potřebného zázemí, tak pevně věřím, že vše klapne. Přípravě dalších generací lyžařů-běžců, tedy ve Strakonicích tak tradičnímu sportu, by to velmi pomohlo.

Vaši svěřenci dlouhodobě dosahují kvalitních výsledků – je podle vás reálné udržet tuto výkonnostní laťku i do budoucna? Co k tomu bude potřeba?

Dlouhodobě výborné výsledky jsou zásluhou především práce trenérů, kteří trénování věnují většinu svého volného času a na soustředění či víkendové závody si berou dovolenou ze své práce. Toto však není dlouhodobě udržitelné. Pomohlo nám státem navýšení dovolené pro zaměstnance, kteří celoročně dobrovolně pracují s dětmi a mládeží. To je, myslím, výborný krok nejen pro náš oddíl, ale pro sportování dětí obecně, protože tam jako společnost prohráváme vysoko na body. Dalším krokem je pak alespoň částečná profesionalizace klubu, kdy v současné době pracuje hlavní trenér sportovního střediska za minimální úplatu. Cílem do budoucna je rozšířit finanční podporu i mezi ostatní trenéry a postupně ji navyšovat. Chceme jít spíše cestou adresných dávek za účast na soustředěních či celostátních závodech. Samozřejmě to klade velké nároky na finanční zabezpečení chodu klubu a je to do budoucna velká výzva.

Co chystáte na nadcházející měsíce? Objeví se ve sportovním kalendáři již tradiční akce jako Strakonický duatlon a Běh okolo Kuřidla?

Ano, objeví. Začnu tou druhou akcí, tedy Během okolo Kuřidla. Jde již o tradiční akci s více než čtyřicetiletou historií. Tady se snažíme držet tradici a do přípravy závodů přidávat jen drobné změny. Tratě se snažíme zachovávat standardní, aby si naši věrní závodníci mohli porovnávat výsledky z jednotlivých ročníků. Letošní novinkou bude elektronická časomíra, kterou Ski klub pořídil za podpory města Strakonice. Tady patří velký dík Vildovi Jiroušovi, který zajišťuje veškerý technický chod zařízení. Věřím, že to opět posune kvalitu závodu o stupínek výš.

Trochu jiná je situace u Strakonického duatlonu. Ten vznikl v roce 2017 původně jako podpora oslav založení města Strakonice. Také v té době několik našich lyžařů souběžně závodilo na horských kolech. Rozhodli jsme se tyto dva sporty spojit dohromady a vznikla podoba duatlonu běh-kolo-běh. Nastavili jsme i triatlonové kategorie. Během covidového období jsme zredukovali kategorie pouze na dětské a žákovské do 15 let. Právě jiné kategorie a triatlonový charakter závodu zapříčinily to, že nám Svaz lyžařů neuznával tento závod jako závod lyžařský pod hlavičkou KSL, tedy krajského svazu lyžařů. Tento stav jsme se letos rozhodli změnit a uspořádat Strakonický duatlon v novém formátu, tentokrát běh-běh. Zní to sice jako jedna disciplína, ale první fáze závodu bude běh na okruhu a druhá fáze běh do vrchu se startem podle ztráty z první fáze, tedy jakýsi stíhací závod neboli pursuit. Uvidíme, jak se nový formát závodu osvědčí.

A čeká na vás ještě něco letos?

Ano, ještě jedna velká výzva. Přijali jsme žádost ČUS ve Strakonicích o pomoc s organizací Běhu městem 21. srpna a slíbili jsme zajistit elektronickou časomíru. Takže i zde bude, doufám, vidět skiklubácká stopa, i když ne třeba na první pohled viditelná.