Adam Vyskočil

V uplynulé sezoně jsi přešel na silnější motorku? Jak jsi to zvládl?

Ze začátku se mi na silnější motorku moc přecházet nechtělo. Přišlo mi to obtížnější a při prvním tréninku jsem sotva otáčel řídítky. Na druhou stranu jsem se na větší motorku moc těšil, konečně vstup do prakticky nejvyšší kategorie miniracingu, další krok na cestě na velké závody, prostě sen. Táta umí překvapit, motorku jsem totiž dostal k vánocům. Jezdil jsem sice rychle, ale stále to nebylo ono. Přechod byl velký a neočekávaný. Postupně jsem si ale zvykl, vlastně hodně rychle, začalo se mi to ukrutně líbit, a na prvních ofiko závodech jsem proháněl konkurenci bez respektu. Dojel jsem třetí.

Baví tě jízda na silnější motorce víc?

Teď už je to pro mě zábavnější, protože nová motorka je rychlejší, má větší zrychlení a vím, s každým okruhem, každým závodem, že jdeme kupředu, rosteme. Já i můj tým, jak si doma říkáme.

Z jakého letošního závodu jsi měl největší radost a proč?

Největší radost jsem měl asi ze závodu v Písku, který jsem vyhrál. Domácí bojiště, přišli fandit kamarádi a spolužáci, jasně i spolužačky, dokonalá atmosféra, ale cedilo snad vodorovně. Děs. Naštěstí jsem trať znal, ale bylo fakt málo vidět. Jel jsem navíc poprvé na vodě s velkou a těžkou motorkou, ta moje má už sedmdesát kilogramů. Ale věřil jsem si a to udělalo moc. Taťka říká, že tyhle závody vyhrává hlava. No, asi jo, cítil jsem šanci a nakonec jsem vyhrál. Druhý závod na velké mašině a já šel na bednu pro největší pohár. Mamka snad i brečela a táta, ten taky!

Co bylo pro tebe letos největším zážitkem?

Naprosto jednoznačně letět po tom slavným brněnským okruhu, kde se jezdí MotoGP a kde jsem téměř zdolal rodinný rekord, který tam měl taťka na stopadesátikoňové Suzuki! Moje mašina je v podstatě „made in garáž“ a koní má dvacet pět! To byl největší zážitek, okruh si vyzkoušet a popasovat se virtuálně s velkými jmény, naměřit si vlastní čas na trati, kde kraloval třeba Valentino Rossi.

Jak jsi se svými výkony v odjeté sezoně spokojený?

Myslím si, že to bylo lepší než v minulé sezoně, a to sem se loni stal mistrem republiky. Vidím zlepšení a víc si věřím. Byla to vlastně i dost dobrá jízda letos. Ten virus nám dost měnil plány, nešlo moc trénovat, ale taťka mě honil na loukách i na letišti, a to bylo znát.

Jak to zvládáš ve škole?

Učím se teď doma. Je to lepší než ve škole a docela mi to jde. S učením nikdy trable nebyly. Dobrý je, že můžeme trénovat, třeba fyzičku, kdykoli je příležitost. Jen je škoda, a to mě moc mrzí, že nemůžeme pořádně nikde na okruh.

Michael Vyskočil

Jak se Adamovi v uplynulé sezoně dařilo?

V letošní, tedy právě ukončené sezoně jsme se rozhodli, že přestoupíme do vyšší kategorie. K tomu jsme chtěli jet ještě italské mistrovství na minibiku, tak trochu navíc. Nakonec kvůli koronavirovému šílenství jsme jeli závody jen po České republice, a plánovanou Itálii jsme vynechali. Chtěli jsme se učit od těch zkušenějších, kteří to jezdí už dva, tři roky. Chtěli jsme, aby se Adam naučil řadit. Minibike, na kterém Adam zajel první titul Mitra republiky v roce 2017, má odstředivou spojku, neřadí se na něm. Chtěli jsme se od úspěšnějších naučit s tou velkou motorkou prostě jezdit. První rok a žádné přehnané ambice. Měli jsme nějaká malá očekávání od prvního závodu, ale taková tichá a skromná. Závod ale dopadl nad očekávání. Adam byl na bedně – třetí. Pak jsme se museli rozhodnout, jestli se přikloníme k závodům u nás nebo v Itálii. Termíny se hodně kryly. Rozhodli jsme se, že prioritou je velká motorka. I Adam to sám chtěl. Itálii jsme úplně vypustili a zůstali v Čechách. Byla to dobrá volba, jak se později ukázalo. Sezona 2020 pro nás dopadla nad očekávání, Adam stal vicemistrem České republiky. Z nuly rovnou nahoru. Kdyby Adam získal jen o bod víc, tak by se stal mistrem České republiky, s celkovým vítězem má totiž stejný počet bodů. Pak se rozhoduje podle toho, který z jezdců byl víckrát na prvním místě v jednotlivých závodech. Tímto velká gratulace Michalovi z Kuřimi, kterému to moc přejeme a fandíme mu.

Mrzelo vás, že celkové vítězství Adamovi uteklo jen o tak malý kousek?

Trošku nás to mrzelo. Před sezonou jsme ale vůbec nečekali, že budeme bojovat a takovéhle příčky. Skromnost na prvním místě, ne fakt, byl to neuvěřitelný rok a pro nás hodně rozhodující v tom, kam se ubírat dále. I díky úspěchu v právě skončené sezoně jsme se rozhodli k dalšímu kroku kupředu.

Adam je oproti svým konkurentům o dost mladší…

Ano, Adam byl ze všech jezdců ve své kategorii absolutně nejmladší, nejmenší a nejlehčí. To je dost rozhodující i co do manipulace s motorkou, všeobecnou motorikou a fyzickou silou. Tedy, je v nevýhodě. Ostatní jezdci jsou starší přibližně o tři roky a to je znát ve fyzické dispozici. Tady vidíme velké rezervy, sem se budeme zaměřovat přes zimní sezonu.

Kolik jste letos odjeli závodů?

Každý závodní víkend má dva závody. Měli jsme mít devět víkendů, to znamená osmnáct závodů. Ve finále jsme odjeli šest závodních víkendů a jen jedenáct závodů, protože při jednom víkendu začalo hodně pršet a druhý závod byl zrušený. To byl závod na Slovensku, kde trať klouže relativně i za sucha a po dešti to bylo skoro jak led. Jury se usnesla, že trať je nezpůsobilá, nechtěla, aby se dětem něco stalo. Mrzí nás, že se nejezdí více.

Jak jste spokojený s Adamovým přechodem na silnější motorku?

Myslím si, že to Adam zvládnul na výbornou. Hodně nás překvapil. Motorka je třikrát těžší a dvakrát větší. Adam váží kolem dvaceti sedmi kilogramů a motorka má sedmdesát. Jak jsem říkal, na této mašině už se klasicky řadí, a to v letech předtím nebylo. Navíc máme oproti konkurenci specifický stroj. Místo pěti rychlostí jich máme šest. To ale neznamená, že motorka jede rychleji, jen je jinak zpřevodovaná.

Který závod se podle vás Adamovi nejlépe vydařil?

Musím říct, že Adam jezdil velmi dobře relativně celou sezonu. Já jako kritický otec vidím pořád nějaké chybičky. Samozřejmě ke konci sezony, kdy už mají kluci něco najeto, tak se ty závody líbí víc. Poslední závody na Slovakia Ringu jsme měli technický problém a motorka úplně nejela. Adam se na startu ze třetího místa propadl na desáté. V průběhu závodu se pak musel perfektní technickou jízdou prokousávat dopředu, v zatáčkách jít později na brzy a vůbec být agresivnější, závodivější, snad i divočejší. Povedlo se probojovat až na třetí místo. To bylo fantastické. Řval jsem radostí.

Stíhali jste v průběhu sezony i trénovat?

Trénovali jsme, kde se dalo. Na místním okruhu v Písku ale bylo mnoho soukromých akcí, kde se hobíci za úplatu prohání na jejich silničních motorkách. S těmi se nedá trénovat, z dvaceti je devatenáct pomalejších než náš kluk, v podstatě se pro nás nejedná o trénink, ale o volné ježdění, a navíc je pravidelná účast velmi finančně náročná. My, když chceme trénovat sami, tak se na okruh na Hradišti nedostaneme. Je tam plno. Jak byl letos díky zkrácené sezoně obsazený kalendář, to jsem ještě neviděl. Dále je v Písku na okruhu logicky nutné dodržovat určité hodiny klidu, aby nebyly problémy ze strany města. Máme málo možností.

Jak se dotkla vašeho sportu krize kolem koronaviru?

Nás se to více méně dotklo jen v prvním závodě ve Vysokém Mýtě, kde musely být nějaké rozestupy a roušky. Předávání pohárů pak proběhlo v oddělené místnosti a postupně jednotlivým jezdcům. Přes léto se opatření uvolnila a nás se to tady v Čechách, kromě opět posledního závodu, téměř vůbec nedotklo. Mezi předposledním a posledním závodem byla dlouhá pauza, ten se měl konat až na začátku října na Slovensku, ale tam už nás nepustili a nakonec byl zrušený.

Je větší problém než kdy dřív sehnat dostatek financí?

S financemi je to čím dál horší. Nebo možná stejné, ale ekonomická náročnost naší disciplíny stoupá, zvětšuje se motorka, stále více se cestuje i testuje, více stojí pneumatiky a díly, podpůrný servis. My bohužel nemáme velkého sponzora, spíš to jsou všechno kamarádi, kterých se zatím koronavirus moc nedotkl tak, aby podporu Adamovi omezili. Jak říkám, jsou to kamarádi, od kterých máme buď materiální pomoc, nebo finanční částky, ale ty jsou tak akorát na odjetí vždy jednoho závodu. Přesto si jich nesmírně vážíme, na ulici je nenajdu. Každopádně, jako co rok i letos pro příští sezonu by se větší podpora moc hodila. Od města nedostaneme vůbec nic, tam snad nemáme nikdy šanci se napasovat do dotačních projektů. Nejsme fotbal nebo Sokol s členskou základnou, na kterou většinou dotace míří. Trochu mne děsí, že o tak úspěšného malého sportovce není ze strany města vůbec zájem, že je naprosto míjí, že tady mají dvojnásobného mistra republiky, držitele titulu Talent roku a letošního vicemistra, který město čtyři roky poctivě reprezentuje a je jistě dobrým vzorem pro mnohé děti jeho věku. Co jediné nějak funguje, je kraj. Odtud nějaké peníze dostáváme. Pro letošní rok ale byla vypsána dotace na podporu talentované mládeže. Přihlásili jsme se, všechno jsme vyplnili a v květnu jsme se dozvěděli, že je nově upravené kritérium od dvanácti let, které předtím nebylo nikde zmíněno. To je podle mě absolutní nesmysl. To jako do dvanácti let nemají děti na nejvyšší sportovní úrovni nic dělat? Kdyby začal jezdit až ve dvanácti letech na závodní motorce, tak by mu dávno ujel vlak. To není jen v motocyklovém sportu, ve dvanácti letech je prostě pozdě. Takže nás vyškrtli, i když jsme všechno ostatní splnili. A jen jsem koukal, kolik peněz se rozdávalo,individuální sport a hlavně motoristický sport, je v Čechách úplně opomenutý. Ani autoklub nemá dostatek financí, aby jezdce podpořil.

Jak se Adam připravuje na další sezonu?

Snažíme se, aby Adam posiloval, cvičil stabilitu, piloval motoriku a koncentraci. Aby měl jasno v hlavě a dobře se učil. Koncentrace, ta je u nás největší problém. Ačkoli si mnohdy myslím, že je to i problém můj, trenéra a mechanika, protože na růst závodníka mám méně času, než kolik by zasluhoval, a musím ho věnovat sháněním financí. Koncentrovat se jinam, než by bylo vhodné. Je to mnohdy úmor. Přesto neleníme, začali jsme opět chodit na lezeckou stěnu tady v Písku. Na zimu vytáhneme krosovou motorku a lyže, možná ještě minibike do kryté haly na sranda ježdění. Přemýšlíme o Itálii nebo Španělsku, o soustředění, to bychom potřebovali nejvíce, najezdit kilometry, popasovat se s trénující konkurencí, nevypadnout z rytmu a z techniky, ale to se ještě uvidí. Největším protivníkem nám momentálně nejsou jiní jezdci, ale jako všem koronavirus a finance. Snad bychom mohli i tudy požádat fanoušky motosportu o podporu.

Jaké závody plánujete jet v příští sezoně?

Příští rok pojedeme to samé jako letos. Pojedeme se stejnou motorkou, se kterou bychom chtěli pokračovat ještě minimálně dva roky. To se týká miniracingu na malých okruzích, jako jsou Písek, Most nebo Cheb. O tom, kde budeme závodit, o novinkách v našem minitýmu, se zájemce nejvíce doví na našem webu www.adam-vyskocil.com, denní aktuality pak najdou všichni zájemci a fanouškové na Adamově facebookovémprofilu: Adam Vyskocil – motocyklovy zavodnik. Tím, že si Adam vyzkoušel velký okruh v Brně, který ho samozřejmě nadchl a já se mu vůbec nedivím, tak bychom příští rok chtěli začít trénovat i na větší motorce, kterou jsme s vypětím všech ekonomických sil pořídili. Jedná se už o závodní speciál Moto3, se kterým se závodí v mistrovství světa. S tím chceme začít jezdit na velké tratě, a když to půjde, tak i na nějakou dráhu ve Španělsku. Bude záležet na momentální situaci koronavirové v jednotlivých státech Evropy a snad ještě více na té finanční, protože se dostáváme do kategorie, kde rozpočet běžné rodiny, ač do motosportu totálně zmagořené, opravdu přestává stačit.