Senátorům vadilo, že je zákon u ledu

Profesor Kindlmann v rozhovoru označil zákon o Národním parku Šumava za Jirsův zákon, ušitý na míru developerům a spekulantům s pozemky. Dále uvedl, že část pozemků, které zákon navrhuje převést do třetí zóny, v níž bude možné za určitých podmínek stavět, předem skoupily realitní kanceláře, stavební firmy a osoby spjaté s politiky, konkrétně uvedl Jirsova poradce, podnikatele Františka Taliána. Profesor naznačil, že by si na tyto okolnosti měli voliči při dalších senátních volbách vzpomenout. A to právě vyprovokovalo senátoru Jirsu k podání žaloby.

Senátor Jirsa u soudu prohlásil, že v tomto návrhu zákona o Národním parku Šumava, který byl už šestý v pořadí, nenapsal ani čárku. Neprojednával se v senátním výboru, jehož je členem, nepodal k němu žádný pozměňovací návrh, zpravodaji, kteří zákon předkládali, byli senátoři Pavel Eybert z ODS a Petr Gawlas z ČSSD. „Návrh zpracovávalo ministerstvo životního prostředí za ministra Chalupy a stanovení zón bylo úkonem státní správy, konkrétně Národního parku Šumava. Já jsem tento návrh podporoval, protože se pro něj vyjádřilo 22 šumavských obcí, vědecká rada národního parku i krajské zastupitelstvo jak Jihočeského, tak Plzeňského kraje. Nepodpořila ho jen stínová vědecká rada národního parku, který sama sebe prohlásila za autority. Vláda ale dala ten zákon k ledu, tak se ho senát ujal a posunul ho do schvalovacího procesu,“ popisoval Tomáš Jirsa. Senát pak návrh schválil 49 hlasy proti jednomu. „Jenže den před projednáváním ve sněmovně rozpoutalo hnutí Duha mediální kampaň, že zákon jde na ruku developerům, a ve sněmovně pak návrh neprošel,“ dodal senátor. Takže je návrh u ledu zas. Celkem spadlo pod stůl už šest návrhů zákona o Národním parku Šumava.

Hnutí Duha by podle Jirsy mohlo článek zneužít

Profesor Kindlmann se podivil, že senátorovi nevadí z obsahu článku spíš to, jak ho usvědčuje ze lží o Šumavě. Například v množství vytěženého dřeva. Tomáš Jirsa reagoval, že považuje rok před senátními volbami za nepřijatelné, aby někdo šířil nepravdy o jeho osobním angažmá v tvorbě tohoto zákona, když s návrhem neměl nic společného. Hodlá na Krumlovsku kandidovat znovu. „Požádal jsem ředitele šumavského parku Hubeného, a to rozhodně není člověk z mého okruhu přátel, o vyjádření, zda mohl někdo ovlivňovat stanovení zón. Dostal jsem vyjádření, že nikoliv. Přesto mě pan profesor Kindlmann osočuje, že jsem připravil zákon, aby někdo zbohatnul,“ argumentoval.

Soudu senátor sdělil, že žádá omluvu proto, aby měl v ruce argument pro nadcházející předvolební období. „Hnutí Duha se mnou bojuje už patnáct let, jezdí dokonce o Šumavě demonstrovat na Hlubokou, kde jsem starostou. Proto můžu čekat, že když se nebudu bránit, tak před volbami někdo vytáhne rozhovor pana profesora a bude ho vydávat za pravdu. Já chci mít v ruce omluvu, abych se proti tomu mohl bránit,“ vysvětlil, proč podal žalobu. „Podle článku to totiž vypadá, že jsem zneužil svůj senátorský mandát.“

Jirsova aktivita je některým podezřelá

Další dokazování profesorova advokáta Miloše Tuháčka snášelo řadu argumentů, které naznačovaly, že lobbying kolem zón a zákona nepochybně probíhal. Tomáš Jirsa nemohl popřít, že František Talián je jeho poradce, nebo že zná šumavského podnikatele Černého z ODS. Tvrdil ale, že s nimi o jejich pozemcích v zónách nemluvil, nebo že mu Černý tvrdil, že jeho pozemky neleží v oblasti Šumavského národního parku. Připustil také, že jako své asistenty živil některé nezvolené šumavské starosty nebo zástupce svazu obcí, dokud si nenašli práci. Advokát naznačoval, že například k nezvolení bývalé starostky Stanislavy Barantálové z Borové Lady přispěl právě nesouhlas občanů s odprodejem pozemků obce šumavským developerům. O spojení senátora Jirsy s developery měl hovořit i senátor Tomio Okamura. Toho Jirsa označil za bizarní figuru. Žalovaná strana dále prokazovala, že se Tomáš Jirsa v tomto problému trvale angažoval, chodil na televizní kulaté stoly, což u soudu dosvědčil svědek, ornitolog Zdeněk Bermouzek. Senátor připustil, že byl během přípravy zákona v kontaktu s poradci ministra Chalupy. Vnímal jako svou povinnost hájit zájmy šumavských obcí, které chtějí mít prostor pro svůj rozvoj. „Je to celé roky spor mezi příznivci zeleného lesa a suchého lesa,“ podotkl.

Uzavřeli příměří

Z průběhu jednání bylo čím dál víc patrné, že profesor Kindlmann a jeho právní zástupce budou mít problém obhájit tvrzení, že šlo o „Jirsův zákon“. Po formální stránce nešlo. Soudce byl musel mít hodně odvahy, aby se spokojil se stopami nepřímých a zákulisních linek, které kolem tohoto návrhu zákona vedly, a aby konstatoval, že ke klientelistickému lobbyingu tam docházelo a profesor to jen pojmenoval. Zároveň ale zřejmě senátor Jirsa vyhodnotil, že další rozebírání těchto vazeb u okresního soudu a případně jeho dalších instancí nebude v nadcházejícím volebním roce prospěšné ani pro něj. Navíc sám soudu tvrdil, že v jeho osobních vztazích jej článek nijak nepoškodil. Marně se ho snažil jeho advokát Jiří Trnka zabrzdit, Jirsa zopakoval, že ho blízcí lidé znají a nebrali článek vážně. Odpoledne obě strany dospěly k dohodě, že uzavřou smír. Senátor už nebude požadovat omluvu a další obsah ujednání se obě strany dohodly nezveřejňovat. 

Pro univerzitního vědce, který se dlouhodobě angažuje v ochraně přírody a je členem Stínové vědecké rady Národního parku Šumava, to tak byla ve dvou dnech druhá soudní remíza. O den dříve se naopak řešila žaloba Pavla Kindlmanna a dalšího vědce Jakuba Hrušky na internetový článek lékařky Jitky Markové, kde obecně vědce nařkla, že granty na záchranu Šumavy zneužívají k placení svého výzkumu a ke sbírání titulů. Devastace přírody jim tak prý v podstatě vyhovuje. Po okresním soudu i krajský soud dospěl k závěru, že se lékařka omluvit nemusí, její výroky podle soudkyně Věry Pavláskové nemohly vědce nijak vážně poškodit. Přiřkla však autorce článku úhradu nákladů řízení.