Představte čtenářům sebe a svou cestu k vědě…

Jsem Píseckým rodákem. Pocházím z Nádražní ulice, kde jsem strávil celé své dětství. Chodil jsem na základní školu Jana Ámose Komenského, kde dnes vzniká nová knihovna. Následně jsem přestoupil na čtyřleté gymnázium, kde jsem úspěšně absolvoval své středoškolské vzdělání. Za dalším vzdělávání jsem ale musel Písek opustit, podobně jako většina absolventů gymnázia. Příliš mnoho vysokých škol tu totiž nemáme. Osud mě zavál nejdřív do Brna, kde jsem zkoušel studovat astrofyziku, ale tento obor mě neoslovil. Po prvním semestru jsem toho nechal a vycestoval jsem do zahraničí, abych si vydělal na další studia. Po roce a půl jsem se vrátil a šel jsem do Prahy studovat obor hospodaření s přírodními zdroji na Přírodovědecké fakultě, kde jsem se věnoval geologickému oboru. V rámci tohoto studia jsem si musel hledat materiál na bakalářskou práci a při tom mě oslovil známý z internetové encyklopedie Wikipedie. Já jsem totiž od svých 18 let vášnivý Wikipedista – dlouhé roky jsem Wikipedii editoval a psal jsem o tom, co mě bavilo. O planetách a výzkumu vesmíru. Ten známý mi nabídl, jestli nechci odjet do německého úřadu pro letectví a vesmír v Berlíně, kde bych si mohl nasbírat materiál pro svou práci. On sám tam byl v tu chvíli na doktorské stáži. Odjel jsem a za své peníze tam strávil měsíc. Mapoval jsem výskyt sopek na Marsu v jedné oblasti pod vedením geologa Ernsta Haubera, což je jeden z předních evropských vědců. Podílel se například na přípravě a operování sondy Mars Express, což je úspěšná evropská sonda, která krouží kolem Marsu a pořizuje fotografie povrchu. Mě to téma strašně nadchlo. Řekl jsem si, že je to přesně to, co bych chtěl dělat. Požádal jsem si o Erasmus a možnost vycestovat na půl roku do Berlína znovu v rámci magisterského studia. Díky těmto evropským penězům jsem byl schopný v Berlíně studovat ale hlavně chodit i na neplacenou stáž na úřad pro letectví a vesmír. V rámci tohoto výzkumu jsem mapoval stáří sopek na povrchu Marsu. Po ukončení magisterského studia jsem oslovil pár lidí na Akademii věd na Geofyzikálním ústavu. Naštěstí mi nabídli pozici s tím, že si budu dělat doktorát. Úspěšně jsem na tuto akademickou dráhu nastoupil a od té doby věnuji sopečné činnosti na povrchu Marsu. Zabývám se zkoumání převážně malých sopek. Slovo sopka je asi tak stejné, jako když řeknete savec. Když jste odborník, představíte si po tím spoustu věcí. Dají se pod tím vidět ty strmé hory, které známe z televize. Ty se na Zemi nacházejí většinou v Andách. Mě ale zajímala menší tělesa, která mají v průměru několik stovek metrů nebo kilometrů. To jsou sopky, které jsou na Zemi nejrozšířenější, ale v případě Marsu nebyly vůbec popsané. Začal jsem se o tyto malé sopky zajímat a dokazovat jejich existenci.

Kde se ve vás vzala touha a motivace věnovat se vědě?

Na gymnáziu jsem byl vždycky průměrný student, který se spokojil s trojkami. Neměl jsem potřebu nějak excelovat. Ale vždycky mě zajímala otázka – proč. Když jsme se učili například dějepis, kde spolu jednotlivé události nějak souvisí, zajímalo mě vždy, proč k nějakému řetězci logických událostí došlo. To je asi to hlavní, co vás směřuje k vědecké kariéře. A proč právě planetární vědy? Malí kluci mají sny stát se popelářem nebo kosmonautem. Já jsem chtěl být obojí dohromady, ale časem zjistíte, že být kosmonautem je prakticky nemožné. Ale být vědcem a zkoumat planety, k tomu se dá dostat snadno, pokud chcete. Vědecká dráha není úplně uzavřená, je ale pak otázka, jestli se v ní dokážete udržet. Vysoké školy vedou studenty k samostatnosti, měli by si pokládat otázky, na které ještě neznají odpovědi. Můj celoživotní sen byl vesmír, časem to vykrystalizovalo ke geologii, která je pro vás snadno dostupná a nepotřebujete k ní obrovské množství matematiky, protože já nejsem úplně silný počtář.

Co pro vás znamená udělení Prémie Otto Wichterleho?

Beru ji jako uznání výsledků své práce. Organizace, která ji udělila, tím nepřímo říká, že váš výzkum je zajímavý a neděláte ho takzvaně do šuplíku.

Jak tedy docílit toho, aby výzkum nešel do šuplíku a našel uplatnění?

Ve vědě to funguje tak, že napíšete vědecký článek, vydáte ho a pak se měří jeho citovanost. Je strašně těžké říct, kdy bude zkoumání k něčemu dobré. Může se stát, že uděláte práci, která nebude citovaná třicet let, ale pak někdo přijde na to, že na tomto výzkumu se dá postavit celý nový obor. A třeba se stanete hvězdou. Dnes je společnost nastavená tak, že se snaží vše měřit v krátkodobém horizontu několika let. Ale vy nikdy nevíte, jestli výzkum nebude dobrý za deset, patnáct nebo dvacet let. Krásný příklad je teorie her, kterou někdo popsal ve třicátých letech a využití měla až v osmdesátých letech. Dneska je v podstatě za všemi ekonomickými poučkami. Jako vědci se vám může poměrně snadno stát, že se budete tak dlouho specializovat na malý problém, a když ho pak vyřešíte, nevzbudí v komunitě takový ohlas. Ale stejně i tuto část musí někdy někdo prošlápnout a díleček skládanky doplnit.
Co vám zkoumání sopečné činnosti na Marsu dalo? Je vůbec ještě něco, co o této planetě nevíme?
Mars je dnes vyjma Země asi nejlépe prozkoumaným tělesem ve sluneční soustavě. Máme z Marsu data pouze z atmosféry a povrchu, vůbec ale nevíme, co se nachází pod povrchem. Obrovské množství tělesa planety je stále neprozkoumané. Z povrchu Marsu je takové množství dat, že kdybychom teď přestali s jejich sbíráním, máme několik desetiletí co analyzovat. Rozhodně se dočkáme celé řady fascinujících objevů. Samozřejmě se nestane, že by někdo objevil sopku přes půl planety, ale výzkum se bude čím dál víc zaměřovat na dílčí aspekty, které mohou pomoci lépe pochopit vývoj Marsu a současně i vývoj Země. Před pár dny vyšel například výzkum, který říká, že se podařilo objevit organické molekuly na povrchu Marsu a že se v atmosféře planety mění koncentrace metanu. To značí, že tam musí být nějaký zdroj, který metan obnovuje. Zdá se to jako drobnost, ale napovídá to, že kdysi dávno na Marsu byly zajímavé podmínky pro existenci nebo vznik života. Zkoumání Marsu mi dalo práci, která mě baví. Člověka to učí přemýšlet v souvislostech. Spousta lidí si například myslí, že když na Zemi i na Marsu vyliju ze sklenice vodu, bude se chovat stejně. Na Zemi se rozteče, vezme s sebou nějaké části sedimentu a prach a bude ho někde ukládat. Na Marsu se ale vylitá voda okamžitě začne vařit. Když tam bude hrouda písku, do které dostanete vodu, mohla by ta hrouda začít levitovat, jak se v ní bude voda vařit a bude z ní unikat plyn, který je schopný ji nadnášet. Je to věc, která by vás asi nenapadla, dokud si neuděláte experiment. Při zkoumání planet musíte přemýšlet nad věcmi, které je mnohdy těžké si vůbec představit. Musíte mít otevřenou mysl vůči všem bláznivým nápadům, samozřejmě založeným na fyzikálních možnostech. Pro reálný život je to strašně užitečné, protože vás to učí naslouchat názorům všech možných lidí. Nikdy totiž nevíte, který je ten správný.

V České republice se hodně mluví o podpoře vědy a výzkumu. Je dostatečná?

Asi nejsem schopný okomentovat, jak dobře financování funguje. Pracuji jako kmenový zaměstnanec Akademie věd a tohle by byla spíš otázka na mé nadřízené.

Spíš mi šlo o to, jestli si vědec vydělá na živobytí svou výzkumnou činností…

Pracovat pro Akademii věd vám dávám průměrné platové ohodnocení. Nemůžete si kupovat každý druhý rok drahé auto, ale není to práce, při které byste musel přemýšlet, kde vezmete na nájem.

Je pro vědce sen a cíl dostat se do Akademie věd? Je možné výzkumy provádět i jinde?

Je to jediná čistě výzkumná instituce, která u nás existuje. Výzkum je u nás dělaný i na vysokých školách, kde jsou také špičková vědecká centra. Neodmyslitelně je s tím ale spojené to, že musíte učit.

Daří se pracovat na popularizaci vědy pro neodbornou veřejnost?

Myslím si, že náš Geofyzikální ústav je v tomto extrémně aktivní. Pořádáme pravidelně několik akcí, účastníme se veletrhů, nabízíme možnost školám účastnit se dopoledního programu. Takže kdyby chtěly i písecké školy, není problém zavolat – na webu najdou kontakt, připravíme pro ně přednášky o geologii, prohlídku laboratoří a geoparku. Vymysleli jsme i několik vlastních popularizačních strojů, které ukazují složité geologické jevy, jako proces deskové tektoniky a výbuch sopky. Snažíme se geologické vědy popularizovat v médiích a i Akademie věd je v tomto také dost aktivní. Je to ale těžké v tom, že existuje obrovské množství webů, lidé jsou přetížení informacemi a každý zpráva po nich jen steče. V České republice nám schází to, co je běžné například v USA, kde deset procent svého času a financí věnuje výzkumná instituce popularizaci vědy. To se u nás asi ještě neděje, ale zlepšuje se to.

Je pravda, že čeští vědci jsou špičkami ve svých oborech? Často se o nich v médiích píše…

Je to asi tím, že se píše jen o těch špičkových. Česká věda je tvořena špičkovými vědci, průměrnými vědci a i těmi, kteří by se měli zlepšit. Musí se ale objektivně říct, že Českou republiku ovlivňuje blízkost západních zemí, kde mají vědci lepší platy. Spousta dobrých vědců odchází na západ.

Sledujete aktuální problémy s činnými sopkami ve světě? Je to důležité pro váš výzkum?

Ano, Havaj i Guatemalu sleduji, ale musím se přiznat, že základ mé práce leží v sopečné činnosti na Marsu. Vulkanismus na Zemi je pro mě zajímavost, ale že bych z toho byl schopný použít poznatky k výzkumu na Marsu, to úplně ne.

Je na Zemi v sopečné činnosti ještě něco neprobádaného?

Rozhodně. Pro nezasvěceného člověka se může zdát, že vulkanologie už všechno vyřešila. Když se ale začnete ptát, proč sopka explodovala, dostanete se na hranu, kdy už informace chybí. A musíte začít zkoumat, proč to tak funguje. Takových bílých míst je celá řada a máme stále co zlepšovat.

Čemu se aktuálně věnujete?

Stále se věnuji výzkumu Marsu. Chtěli bychom také použít numerický model z Marsu i na Merkur. Fyzikální proces vzniku sopek je stejný, jen se liší v závislosti na prostředí. Současně se snažíme rozjet projekt zkoumání projevů bahenního vulkanismu na povrchu Marsu. Velké množství vědeckých článků říká, že na Marsu by měly existovat bahenní sopky, ale nikdy nikdo nezkoumal, jestli můžou vůbec vzniknout. Zjednodušeně nevíte, jak se tam bude chovat bahno. Snažím se získat financování pro svůj vědecký záměr – chtěli bychom v Británii na Open University v Milton Keynes ve velké vakuové komoře zkoumat chování bahna. Současně se věnujeme i doložení toho, že by se v jedné části Marsu, kde dřív muselo proudit obrovské množství vody, mohly nacházet projevy bahenního vulkanismu. Myslím, že zajímavé je i to, že se mi podařilo pojmenovat několik věcí na povrchu Marsu. Dokud lidstvo bude existovat, tak se to bude jmenovat tak, jak jsme určili s kolegou. Určování má samozřejmě svá pravidla. Jeden název je například Ulysses Colles. Slovo Colles značí ty kopečky a slovo před tím je oblast, kde se nacházejí. Na světě asi není moc lidí, kterým se někdo takového povede. Zajímavé je, že na povrchu Marsu je kráter, který se jmenuje Kladno. V budoucnu by tedy mohla být šance, že bude existovat i kráter Písek. Abych ho mohl navrhnout, tak bude potřeba, abychom kráter zkoumali a existoval důvod, aby ho vyjma nás zkoumal i někdo jiný. Kdyby jednou taková situace nastala, pojmenování Písek bude moje jasná volba.