Předmluvu napsala dlouholetá kamarádka Miloše Mareše Marie Formáčková, někdejší šéfredaktorka časopisu Vlasta, kam svého času také přispíval. Svou vlastní rubriku měl jako mladík i v Dikobrazu. Už tehdy měl smysl pro zkratku a břitký humor, jmenovala se D(O)sloviny. 

Marie Formáčková půvabně shrnuje na jedné stránce, jak Miloš Mareš vyrůstal v Milevsku a vracel se tam ze všech svých cest, studia, vojny i práce. Oženil se, vystřídal několik zaměstnání a když to šlo, začal podnikat, prodával textil, švestky, vyráběl svícny. Sám vzpomíná na svůj první podnikatelský pokus, kdy do batohu naskládal pár triček a šel je prodávat na pražskou tržnici. Dnes vlastní největší firmu svého druhu v České republice, která se zabývá renovací starších a výrobou nových péřových výrobků. Z bývalého pivovaru v Milevsku vybudoval krásnou vzorkovou prodejnu. 

Druhý domov si pořídil vysoko v horách, na nepřístupném, ale překrásném místě, kde se cítí opravdu šťastný. „Málokdy se tam za ním někdo vydrápe, zato ho často navštěvují múzy a výsledkem je návrat k podstatě – k duši, k srdci, k poezii, k literární tvorbě,“ zmiňuje Marie Formáčková v předmluvě knížek. 

Kdo chce zalistovat, může se po souboru knížek poptat v knihkupectví. V redakci jsme knížečky dostali jen tak, pro potěšení, a tak se chceme letos každé pondělí o některou z myšlenek Miloše Mareše podělit.